Pověst o Duhovém mostě
Když zemře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si naši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.
Tam pejsek zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejlepší stravu, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.
Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy, které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn, je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví, jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní, až na jedinou maličkou výjimku – chybí jim jejich páníček, největší přítel . Všichni si spolu hrají až přijde den, kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní, podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením rozechvěje.
Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru, stále rychleji a rychleji. Objeví svého lidského přítele a když se konečně setkají, pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře, ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí, které nadlouho zmizely z jeho života, ale nikdy se neztratily z jeho srdce. Už je nic nerozdělí.
A tehdy překročí Duhový most společně …
Jestliže je láska nesmrtelná, pak pevně věřím, že se po smrti setkám se všemi psy svého života, kdyby pro nic jiného, tak pro to moře lásky, která nás spojovala.
LEX – VICHR ZE ZLIČÍNSKÝCH LUK (11. 9. 2001 – 24. 11. 2013)
- český šampion, čekatel slovenského a polského šampionátu
- Klubový vítěz junior KCHCH 2003
- Klubový vítěz mladých AK 2002
- vítěz Kolínský zajíc 2004
- český junioršampion
Původ
- Datum narození: 11. 9. 2001
- Rodiče: ICH. Alphaville´s the Big Bang X Violette Imperiale Brindle ze Zličínských luk
- Bráška: Vikomt ze Zličínských luk
- Rodokmen: ICH. Alphaville´s the Big Bang x Violette Imperiale Brindle ze Zličínských luk
Kdo jsem? Jmenoval jsem se Lexík. Ačkoli jsem byl největší a nejsilnější ze smečky (proto mi přezdívali „Máca báca“), byl jsem nejcitlivější a navíc jsem se rád litoval. Svojí mohutností jsem se podobal tatínkovi Jeffiemu, doma mě museli stále hlídat, abych nesnědl vše, na co jsem přišel. Byl jsem neuvěřitelně důmyslný, pokud šlo o to, dostat se k jídlu, nepohrdl jsem ani zbytky z odpadkového koše. Už jako malý jsem se naučil otvírat dveře a dostat se tak kamkoliv jsem si zamanul. Na rozdíl od svých psích brášků jsem nemohl mít samonavíjecí vodítko, protože jsem všechna strhnul, díky mým tryskovým startům nevydržely dokonce ani kovové karabiny. Chodil jsem proto s horolezeckým lanem navázaným přímo na obojku. Moje srdce hořelo kromě všech příslušníků mojí psí i lidské smečky pro dostihy. Vyhrál jsem dokonce Kolínského zajíce. Při coursingu jsem využíval své chytré hlavičky k tomu, abych si zkracoval cestu. Dokázal jsem být neuvěřitelný mazel, všem lidským členům svojí smečky jsem dával pusinku (rozumějte čumáček na „čumáček“) při vítání, ale častokrát jen tak bez zřejmého důvodu, prostě abych jim ukázal, jak jsem je měl rád. Nejspokojenější jsem byl, když byla celá smečka pohromadě a někdy jsem dokázal hrozně srdceryvně naříkat, když tomu tak nebylo. Pokud jsem zrovna nespinkal doma v pelíšku, maskoval jsem se rád na zahradě za vzrostlými tújkami a zvlášť po tmě byl tak problém mě najít.
Kliknutím přejdete do fotogalerie 
ULTAN DU MENUEL GALOPIN (25. 7. 2003 – 20. 4. 2016)
- slovenský šampion
- polský šampion
- čekatel českého šampionátu
- Šampion Klubu chovatelů chrtů
- český junioršampion
- polský junioršampion
- Vítěz Slovenska mladých 2004
- Klubový vítěz KCHCH 2006
- Klubový vítěz mladých AK 2004
- V3 na Evropské výstavě psů v Tullnu 2005
- V6 na Světové výstavě psů v Poznani 2006
Původ Datum narození: 25. 7. 2003, Rodiče: ICH. Parce Que du Menuel Galopin X ICH. Nefertiti du Menuel Galopin
Bonitační kód: 0000000
Kdo jsem? Jmenoval jsem se Ultánek a byl jsem vůdcem naší psí smečky. Byl jsem sebevědomý, neuvěřitelně hodný a společenský. Pocházel jsem z Francie z chovatelské stanice Menuel Galopin patřící Martialu Robinovi a byl jsem splněním snu o super pejskovi. Vzhledově jsem byl podobný jak mamince, tak svému mimořádně výstavně úspěšnému tatínkovi Polovi (namátkou byl Interšampionem, Multišampionem, Evropským vítězem roku 2003 v Bratislavě a 2005 v Tullnu, vyhrál dokonce i v roce 2002 jako první neanglický pes BOB na Crufts). Miloval jsem hry na honěnou s ostatními pejsky, byl jsem k neutahání. Měl jsem velkou trpělivost s dětmi i se štěňátky. Když do naší rodiny přibyl můj syn Cedrik, byl jsem mu velkým vzorem. Byl jsem výborný hlídač a hlavně věrný přítel. Doma si často mysleli, že jsem jim uměl číst myšlenky, protože jsem dokázal mimořádně citlivě reagovat na to, co se jim honilo hlavou.
Fotogalerie
Kliknutím přejdete do fotogalerie
Kenny – El Corrado´s Kavafis (13. 9. 2003 – 28. 5. 2016)
CAJC, res CACA, CAC, Národní vítěz 2007
Původ
- Datum narození: 13.9.2003
- Bonitační kód: 0000000
- Rodiče: ICH. Now Beam Me Up Scotty of Meadow Valley X ICH. El Corrado´s Chantal
Kdo jsem? Jmenoval jsem se Kennýsek a do naší psí smečky jsem se dostal až jako téměř dvouletý. Do té doby jsem žil v Bratislavě s paničkou Zuzkou, její rodinou a border kolií Jockem. Od něj jsem se naučil štípat ostatní pejsky při hře do zadku (obzvlášť mě to bavilo u Lexa a mojí kamarádky howavartky Annie, které bylo díky jejich mohutnosti „za co chytit“). Pocházel jsem z německé chovatelské stanice El Corrado´s a byl jsem hodně podobný své mamince Chantal (byla Evropskou vítězkou z Poznaně roku 2000). S Ultánkem jsme měli společnou přezdívku „Princátka“, protože jsme se dokázali chovat vysloveně vznešeně, až to bylo někdy legrační. Miloval jsem mazlení, při škrabání pod bradičkou jsem předl jak kočka a nevynechal jsem jedinou příležitost, jak se vloudit do postele. Ze všech pejsků jsem měl nejraději Ultánka, dokázal jsem se s ním celé dny kočkovat na zahradě, dokonce jsme se spolu dělili o jídlo (i když to ode mne nebyla zase taková oběť vzhledem k tomu, jak byl Ulda v jídle vybíravý). Miloval jsem štěňátka a dokázal jsem být neuvěřitelně trpělivý, i když mě různě oždibovaly a zkoušely na mě bojové hry. Byl jsem vzorný psí cestovatel. I když jsme jízdu autem měli rádi všichni, jen já jsem dokázal celou cestu krásně ležet, neotáčet se za každým zajímavým zvířátkem, které jsme míjeli, ani jsem nemluvil „mamce“ do řízení. Do vysokého věku jsem byl vitální a užíval jsem si každý den.
Fotogalerie
Kliknutím přejdete do fotogalerie
Cedrik - Eskashem Rashyd (28. 11. 2011 – 14. 11. 2023)
- Balkánský šampión
- Grand šampion Černé Hory
- šampion Černé Hory
- šampion Srbska
- Krajský vítěz, 4x CACIB, 2x BOB
Původ
- Datum narození: 28.11.2011
- Bonitační kód: 0000000
Rodiče: SK, Pl, Klub.CH. Ultan du Menuel Galopin (ICH., MultiCH., Crufts Winner Parce Que du Menuel Galopin x ICH. Nefertiti du Menuel) x ICH. Eskashem Lahore (CH.Faricka Hussan Hunghal x CH. Faricka Fayda Fakhraba)
Kdo jsem byl?
Jmenoval jsem se Cedrik. Byl jsem synkem Ultana, který si vzal moji výchovu jako věc své cti. S Falcemi i dětmi jsem měl obrovskou trpělivost a nezkazil jsem žádnou legraci. Zároveň jsem byl výborný hlídač a nic mi neuniklo. Na výstavách to bylo trošku na škodu, protože i tam jsem bedlivě sledoval, co se kde šustlo, místo abych se soustředil na předvádění. bBl jsem typický „upovídaný“ afgán, což vynikalo nejvíce ve chvíli, když jsme se chystali na procházku a „mamka“ podle mého mínění zdržovala a potřebovala popohnat.
Fotogalerie
